Mimo nebezpečí

Pokud se vám příspěvek líbí, můžete sdílet 🙂

Nadešel dlouho očekávaný den. Bylo to 22 dubna,když jsme byli překvapeni radostnou správou že Němci odtáhli. Ulehčilo se nám a vrátili jsme se domů. Dveře byly vyvráceny a
naskytl se nám hrůzný pohled. V dílně všechno po zemi bylo rozházené. Školní potřeby vevnitř i na ulici rozházené a roztrhané. Několik ještě dnů bydleli jsme doma za přítomnosti ruských vojáků kteří měli v dílně sklad potravin. V kuchyní byli ševci a krejčí,v bývalé stodůlce byl kotel,v něm nasazené roury od mlátičky a metrová polena zasouvali do ohně. Zvědavě se děti koukali na vojáky,kuchaře a několik porcí skopového masa bylo nám uštědřeno k ochutnání. Chutnalo nám náramně a chovali se k nám zdvořile. Jeden z nich choval Boženku a smutně při tom vzpomínal na svoje děti a rodinu. Za několik dní pak odjeli. Jsou lidé dobří i špatní, to platí i o vojácích. Někteří v noci konali razie do sklepů a hledali děvčata. Jiní ničili co se dalo. Rozbíjeli,knihy ničili což platilo i o kulturních památkách které zbytečně přišli vniveč. Smutný osud potkal sedm Šitbořských občanů kteří byli zabití a jsou pohřbeni v zahradě u kostela. O několik dnů později tři malí chlapci našli na mezi u cesty pancéřovou pěst a neopatrným zacházením s ní byli též zabiti.
Po téměř dvanáctidenním pobytu ve sklepě byli jsme opět volní a nastal celkový klid. Téměř všechny okna a dveře byla beze skla a dočasné dřevěné bednění bylo třeba nahradit sklem kterého bylo všeobecně nedostatek a shánělo se těžko. Na střechu se musela dát nová krytina,postavit nový chlév a jiné práce,které bylo nad hlavu.

Facebook Comments Box
Příspěvek byl publikován v rubrice Z kroniky mistra knihaře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *