Jardův web

Jednoho dne v březnu 1942 rozezvučely se zvony a v jejich hlaholu bylo slyšet tichý pláč občanů. Celou hodinu bylo slyšet jejich teskné vyzvánění a
naposled rozplakal se umíráček který oznamoval truchlivou správu že budou všechny zvony sundány a roztaveny na německé smrtící střely.(Zvony byly
nahrány na gramofonovou desku s projevem starosty Josefa Valíčka.) Tohoto času zuřily v Sov.Svazu těžké boje a lidé umírali. Celý příspěvek →

1939

Nový rok se převalil a 14. března 1939 překročilo německé vojsko naše hranice. Občané s ohromením hleděli na valící se německé vojsko,tanky a koně které v dešti a sněhu řítili se vpřed a obsazovala naše města a vesnice.
S okamžitou platností byla zavedena jízda v pravo a na veřejných budovách byl vyvěšen prapor s hákovým křížem. Celý příspěvek →

V červnu roku 1938 jsme se nastěhovali do nového. Ještě před opravou byli jsme bohatší o šest měřic pole,jednu jalovici kterou si přivedla manželka. Tato však ve chlévě neměla dostatek místa,tak jsme ji prodali a za utržené peníze jsem koupil toužebně žádanou zlatičku. Dále to byla koza,prasátko a po dvoře pobíhalo hejno slepic. Toto hospodářství však až do pozdějších let bylo druhořadým zaměstnáním více pro starost než k užitku. Mnoho let jsme měli pole pronajaté až do utvoření JZD v roce 1951. Celý příspěvek →

Dnem za dnem,měsíc za měsícem,rok za rokem běží o závod a život letí ze školačky se stává dívka a ze školáka mládenec. Ve společnosti se baví,chodí na zábavy a seznamují se. Rozumě se chlapec s dívkou baví,mají se rádi a sbližují se,netrvá to dlouho a zrodí se myšlenka že by se mohli vzít.
Popíši naši svatbu kterou jsme slavili 16.11.1937 Celý příspěvek →

1932
Přišel jsem domů. Rodný dům patřil nejstaršímu bratru který byl ženatí a bydlel v domě své manželky,maminka která žila sama mě uvítala a byli jsme spokojeni.
Kuchyň nám sloužila zároveň jako dílna. Jedna postel,dva stole,kachlová kamna a celé zařízení dílny. To vše bylo vtěsnáno do jedné místnosti kterou večer,v tmavých zimních dnech osvětlovaly dvě petrolejové lampy. V takovém prostředí jsem provozoval svou živnost a navíc ve volném čase jsem mamince pomáhal při polních pracích. Celý příspěvek →

Spišská Nová Ves

Mistr a jeho syn v jeho dílně postačil,ale jakožto svému vyučenci mě poradil abych napsal svému známému knihkupci do Spišské Nové Vsi.  Stalo se a přijal mě.
Na rozloučenou s Mladou Boleslaví jsem si poslechnul šumaře kteří právě konali tažení dům od domu a od chodců na chodníku i s pater domů házeli jim peníze na roztaženou plachetku.  Záviděl jsem jim,za žebrotu dostávají peníze a dělník který se snaží pracovat chodí s prázdnou kapsou. S novou nadějí obtěžkán proutěným košem se svým bohatstvím jel jsem z Čech na slovensko které jsem měl v dobré paměti. V očích jsem viděl vzdálené Krkonoše ,Moravský kras se svými tunely,Beskydy,v dálce se rýsovaly Vysoké Tatry. A za pár minut se obvila věž Spišského kostela. Byl jsem u cíle téměř po dvanáctihodinové jízdě. Celý příspěvek →

Osud mě přivedl na západ. Byla to Mladá Boleslav. Na hlavní ulici upoutala mě firma na patrovém domě : Knihařství a kartonáž Očekával jsem že to bude větší závod ale byli tam pouze čtyři pracovníci.Jeden knihař,dva u výroby krabic a jeden linkovač. Mě byla přidělena práce práce u rylovacího stroje. Práce to pro mne nebyla ideální a také byla málo placená. No,však nějak bude. Celý příspěvek →