Takové líbivé slovíč
ko dávalo mně naději na úspěch. Mistr nás již očekával. Nastupovali jsme zároveň dva. Ten druhý byl až ze Strážnice. Při otevření dveří do dílny nás zaujala na stěně tabulka s heslem:Kdo si myslí že nic neví,bude vlasti chlouba,Kdo si myslí že vše umí,začíná být trouba. Při uvítání nám mistr ihned řekl že nás do práce přijímá jen po dobu sezóny. Zabýval se výrobou malých kapesních kalendářů a to znamená práci asi na půl roku. Z počátku nás to bavilo ale zarazilo nás co potom. Celý příspěvek
Facebook Comments
30 regulovala se řeka Váh. A já dostal spolubydlícího kamaráda,závozníka u vlečky. Rozuměl jsem si s ním a pokládal jsem ho za poctivého člověka. V objemném proutěném kufru měl jsem veškeré svoje „bohatství“ včetně ušetřených peněz,a ten byl zasunut pod postelí. Byla neděle a jako obyčejně,byl jsem ve městě za kamarády. Po obědě jak už to bývá krátký odpočinek a chystal jsem se na odpolední zábavu.Pohled do peněženky ukázal že je tam málo. Vytáhnu kufr,hledám peníze ale ty jsou pryč. Místo na deset schodů šlápnu jen na pět a jsem v přízemí. Mistrová ni neví a kamarád je v Půchově za nevěstou.
é tragedie nastala. Byla noc a měsíc na obloze se houpal. Naše dvojice ozbrojena háky na dlouhém ráhně sedla na lodičky a za jasu měsíce octla se na místě. Silueta nedalekého poutního kostelíka jevila se nádherně a stínové obludy příšerně zíraly z každého kouta a našeptávali : je to tvoje,ale jak to přepravíš přes řeku? Šplíchající voda široké řeky odrážela se od strmé Skály na které stál kostelík a zneklidňovala oba muže. Tito však byli silní. Poslední vyplašený opeřenec zamával křídly jako by dal znamení že je vše hotovo. Dřevo již leží na samém kraji řeky poblíž lodičky. Nastalo poslední ohlédnutí na hranici dřeva a vstoupili každý do svého primitivně zhotoveného plavidla. Ostré háky se zakously do polen,lodičky se zakymácely a pohnuly se z místa. 
ndelů na pálení a hromada uhlí. Při setkání byla celá rodina přivítána,pohoštěna a za pár dní příjata do sboru spiritistů. Bylo to podivné jak úplně cizí a neznámí lidé byli přijati,tolik pozornosti bylo nám věnováno a taková pomoc poskytnuta. 
ěstoval zajímavou „vědu“ spiritismus a jeho manželka byla médium. Tuto „vědu“ brali docela vážně,spiritista věří tomu že když někdo zemře tak se jeho duše vtělí do jiného člověka který opět žije třeba i v daleké cizině.
odil jsem školu roku 1924. Od chleba promaštěný ruksak jsem pověsil na hřebík,se sešitů jsem nadělal střílačky a školní správu jsem si schoval na památku. Čím se budu učit,to jsem již měl promyšlené. Rád jsem měl knížky a doma jsem je kvašeným nátěstkem z chlebové díže zalepával. To však k ničemu nevedlo. Chtěl jsem se knihařině vyučit a pak vydělávat velké peníze na zakoupení jízdního kola,hodinek a tahací harmoniky.