Rodný dům č.238 byl přestavěn v osmdesátých letech.Dříve to byl přízemní domek,v předu se zahrádkou.Vcházelo se do úzké,jeden metr široké předsíňky po pěti schůdkách z pálených cihel.Na levé straně byla světnice která sloužila za pokoj,ložnice a kuchyň.Tato sousedila s uzounkou dva metry širokou kuchyňkou,které moje maminka říkala očistec.V ní byla umístěna kachlová kamna a sporák který přes stěnu vyčníval do přední místnosti.Vedle byla postavená pec ve které se již nepeklo.Dále byly dvě komory ve kterých se nacházely sypací truhle na obilí.Nad ní byla tak zvaná lomenice beze stropu na různé haraburdí.Byl tam veliký jeden metr dlouhý dřevěný stříkač na hašení případného ohně,polokulatý kovový rám asi s dvaceti malými zvonečky které se v zimě když byl sníh zapojoval na chomout koním.Byla tam máselnice,hromada nedodělaných slaměnek na pečení chleba a mnoho jiného.
Po celé délce dvora byly pod střechou umístěné holubníky,které byly vždy plně obsazené.V zadní části dvora byly chlévy a maštal pro koně.Uvnitř se nacházely 2 krávy,2 koně,případně i s telaty a hříbaty.To vše bylo stísněno v jednom prostoru odděleného dřevěnou stěnou,a pod malým zapoceným okénkem stála dřevěná “postel” primitivně zhotovená ze starých prken. Tam spával v létě i v zimě bratr Bohumil který hlídal koně i krávy,zvláště když plemenice měla mít malé.V létě byly dveře otevřeny avšak v zimě byl pach nesnesitelný a pro spáče nepříjemný.Před chlévem byl prostor na mrvu a “ložo” (dnes jsou v těch místech parčíky) v humě bylo několik jam ve kterých se stohovala řepa a řízky,které se zašlapávali a zahazovali se hlínou .U mlatu stával vysoký stoh slámy a žentour kolem něho volně sólo aby dobytek mohl jím volně otáčet.
V prvých létech bydleli jsme se starými rodiči a bylo nás celkem 12.spávali jsme jak se dalo.Na posteli,na lavce,na spojených židlích v létě na půdě i v průjezdě na voze přikrytí vozovou plachtou.V koutě měla maminka truhlu na šaty kterou zdědila po babičce a do ní vkládala kartounové šaty.Uvnitř byl po levé straně připevněn tak zvaný přítruhlík na uložení různých malých předmětů.Byl to náprstek,šicí potřeby kostelní knížky,vzácný starý nebeklíč a růženec.Nejvíce mě upoutal v koutku uložený růženec a zub který byl třikrát rozštěpený.Maminka mě o něm vyprávěla že jí ho jeden odvážlivec samouk kleštěmi na železo vytrhnul.
K lékaři se chodilo do Hustopeče přes kopec nad Kurdiovem a v lehčích případech se léčilo podomácku.Například když děcko onemocnělo na příušnice,šlo se k domácí lékařce která je zažehnávala motlitbou a vkládáním rukou na postižená místa.
Obchody byly špinavé a zboží nepřehledné,ocet,petrolej a jiné tekutiny se nalévaly do přinesených sklenic ostatní věci se bali do papírových “Škarnétek”.Konzervy jsme neznali.