Tragickým způsobem
zemřel můj pradědeček Jan Fiala.Toho času byl dědeček Matouš ještě malý chlapec.Bylo to za časů kdy sedláci svoje přebytky obilí vozili na trh do Brna. Obilí jistě nebylo mnoho,ale přesto se těšil na tržbu i pradědeček Jan,otec dědečka Matouše. Vůz byl připraven a pytle obilí naloženy. Na tento den těšil se i malý Matoušek,koně byly zapřažení a s obdivem pohlížel na ně jak jsou krásné,hřívu jak mají načesanou a čekají na povel který znamená odjezd.
Tak tu stojí a uvažuje: což kdybych požádal tatínka aby mě vzal sebou do Brna. Vždyť v Brně jsem ještě nebyl. Stalo se. V poslední chvíli byl vyslyšen. Nasedli,vůz se dal do pohybu a kola zaklapala. Za pět hodin byli v Brně.
Prodali dobře a peníze vsunuli tam kde byly dobře ukryty,aniž by zpozorovali že zrádné oči pozorně z dálky sledují jejich počínání. Spokojeně dědeček se synkem odpočinuli,se šátku pojedli oběd,koně napojili a vydali se zpět k domovu. Malý Matoušek vším tím co vyděl unaven usnul.
Cesta ubývala,přijeli do Tuřan až se pak ocitli na černém vrchu. Tma byla a měsíc se houpal mezi potrhanými mraky. Jeho světlo nesměle prozařovalo vysokým porostem a větvemi stromů které se řadili v dlouhou alej kolem ne příliš upravené cesty. Nastal okamžik kdy se potvrdila pravda o tomto známém místě v celém okolí. Zde prý bylo spácháno mnoho loupežných přepadení a tento zlý osud zahrál si i s naší dvojicí. V temnu stromů ukrytí dva muži zastavili naše cestující a nastal krutý zápas na život a na smrt,kterému pradědeček podlehl. Zabili jej. Mrtev a oloupen o peníze ležel nešťastník na voze a malí chlapec vědom tohoto neštěstí pokračoval v jízdě až přijel do Telnice. Tam se jeden občan,vida toho neštěstí ujal vozu a koní,dojeli do Šitbořic.Zastavili u vrat domu.
Datum a rok 1839 zaznamenán je v matrice.
Tuto tragickou událost jsem zaznamenal tak jak mi ji vyprávěl nejstarší bratr Vilém a maminka.Záznam v matrice je napsán německy r.1839
Tady někde se to vše odehrálo :