Psal se rok 1914 k
dy vypukla první světová válka a tři bratři narukovali. O jeden rok později r.1915 vzala mě maminka za ruku a vedla mě poprvé do školy. Starší bratr Josef šel do učení a Bohumil – Dolfin – tak jsme mu říkali,ovládl hospodářství. Bylo mu sedmnáct. Práce v hospodářství bylo nad hlavu a situace se ještě zhoršila tím,když tatínek který byl tehdy již delší dobu nemocen roku 1917 zemřel ve věku 50 let. Tehdy mě bylo 8 roků.
Stojí za zmínku co předčasnou smrt mého otce předcházelo:Bylo krásné letní ráno. Rosa na trávě se třpytila a sluníčko tatínka vyhnalo s postele. Půjdu
síct jetelinu. Řekl sám sobě. Nabroušená kosa stojí v koutě. Poslední prstem ohmatání na ostří kosi, krajíc chleba do kapsy, několik rozkazů a odešel.
Několik pokosů bylo složeno a další se řadí kolem. Ach,kdyby tu byli moji chlapci,to by nám šlo od ruky – tak si povzdechl tatínek. Ti jsou však v
cizině,daleko v cizině kde bojují za zájmi cizího národa. Tak tu stojí sám a znovu napřahá kosu. Jen tak učiní a něco vyskočilo z brázdy. Malý zajíček
a za ním druhý. V okamžiku ocitl se jeden z nich v rukou otce. Zaváhal. Mám jej pustit na svobodu,nebo jej mám vzít domů? Nikoliv. Poznamenám jej na
oušku kosou a pustím ho na svobodu,beztoho by doma zahynul. Tak jej drží a ouško mu nařezává. Tu něco zachrastilo a v tom okamžiku statný zajíc skočil
mu na ruce. Tatínek byl šokován a dle maminčina vyprávění,nemoc se mu zhoršila a tak zkrátila jeho život.
Zemřel roku 1917 ve věku 50 let.