Chvíle velk
é tragedie nastala. Byla noc a měsíc na obloze se houpal. Naše dvojice ozbrojena háky na dlouhém ráhně sedla na lodičky a za jasu měsíce octla se na místě. Silueta nedalekého poutního kostelíka jevila se nádherně a stínové obludy příšerně zíraly z každého kouta a našeptávali : je to tvoje,ale jak to přepravíš přes řeku? Šplíchající voda široké řeky odrážela se od strmé Skály na které stál kostelík a zneklidňovala oba muže. Tito však byli silní. Poslední vyplašený opeřenec zamával křídly jako by dal znamení že je vše hotovo. Dřevo již leží na samém kraji řeky poblíž lodičky. Nastalo poslední ohlédnutí na hranici dřeva a vstoupili každý do svého primitivně zhotoveného plavidla. Ostré háky se zakously do polen,lodičky se zakymácely a pohnuly se z místa.
Krásný je pohled na toto místo které si zvolili. Na příkré skále,zvané skalka která tvoří břeh váhu stojí kostelík v létě navštěvovaný poutníky z
celého okolí. Opodál budí pozornost rozvaliny bývalého Benedyktínského kláštera. Vše je to umístěno v krásném prostředí lesa.
Pod skalkou stáčí se váh na jih a v tom místě je prý hloubka řeky zvlášť veliká. Zde ocitli se oba kamarádi a jeden z nich dostal se do víru. Loď se
zakymácela a hák jej srazil do hlubiny. Byl to můj mistr kterého jsem si vážil v této zvláště těžké době nezaměstnanosti. Byl to můj chlebodárce.
V této osudné noci klidný můj spánek byl přerušen velikým nářkem který se ozýval z dola a v zápětí prudkým zaboucháním na dveře moji světničky otevřu a
slyším. Iljo, pán se utopil. Skočil jsem s postele a běžel jsem s mistrovou k místu neštěstí. Tam již čekali četníci a jeho kamarád který tvrdil že v
kritické chvíli byl od mistra vzdálen. Hledání nešťastníka v prvních dnech bylo marné. Objevil se až na devátý den čtyři kilometry od místa neštěstí
vyhozen na mělčině. Se smutkem jsme jej v přítomnosti tří malých dětí a přáteli pochovali. Několik málo dní uběhlo a přiblížil se den mého
odvodu.Mistrová klekla přede mnou a pravila, Iljo prosím vás,modlete se aby vás neodvedli. Znal jsem práci v naší dílně a trvalo by delší dobu na
zapracování jiného pracovníka. Týdenní plat z 60 kč byl mě zvýšen na 120 kč k celému zaopatření.
Byly to smutné dny,nejen pro rodinu ale i promne. Byl jsem ještě nezkušený ale v práci jsem se vyznal. Zákazníci nám přejí a musí se jim vyhovět.
Tohoto času působil v peatristickém kostele kněz kterého zajímala historie Trenčína a jeho hradu. Napsal o něm i více knih. Keť rumy ožijů a velkou
část nákladu knihy fráter Johanes která pojednávala o vpádu Turků do tohoto města dostala se k nám do vazby. Rodině velmi finančně pomohla jistá
organizace k významnému výročí presidentovi Masarykovi tuto knihu jako dar věnovala a byla svěřena do mých rukou. Byl jsem na to hrdý a nechal jsem si
na ní záležet. Byla to vazba kožená se zlatou ořízkou. Jednu knihu mě spisovatel,kněz,Branecký věnoval nevázanou zdarma za pěkné svázání knih dodaných
z tiskárny. Po letech jsem ji daroval vnučce.
Tak jsme to táhli dále. Odstřel naproti z kamenolomu otřásl vzduch,bylo to ráno a mistrová uplakaná vracela se z nákupu domů k nejmladšímu nemocnému
synkovi. Tři malé děti vyžadovali mnoho práce a mnoho starostí. Nevyjímám ani práci na velké zahradě táhnoucí se až k řece a malém hospodářství. Mě
bylo devatenáct a mistrové něco přes třicet.
Ve zdejší tiskárně pracoval,již starší knihař,který se zajímal o naši knihařskou živnost a také o majitelku,paní mistrovou. Byla svatba. V dílně nás
nebylo třeba obou a ačkoliv mě nikdo nenutil odejít,přesto naše rozloučení bylo to nejlepší.
Ozval se mě nový zaměstnavatel mistr Ševc z Dobrušky.