Po dlouhých měsících útrap a strádání přišla doba kdy se německá armáda hroutila a byla přinucena k ústupu na všech frontách.Když se fronta přiblížila k Československým,hranicím šlo do tuhého. Zrádná sovětská vojska Vlasovců ustupovala zároveň s Němci a kolona aut,koní a všech možných vozidel po státní silnici nebrala konce. Vlasovci nás sice uklidňovali že fronta přes naši obec se přežene tak,že o tom ani nebudeme vědět. Věřili jsme jim,avšak situace se brzy ukázala zcela opačná. poslední neděli než se objevila německá vojska byl opět velký nálet a mračna letadel přelétala krajem. Občané mladí i starší zkušení vojáci nebyli si vědomi toho jaké nebezpečí jim hrozí. Zvědavců bylo plno na návsi i na domaninách a s údivem pozorovali toto nezvyklé divadlo.
V pondělí nastalo stěhování do krytů,hlavně do sklepů mimo obec. Prvá katuše padla kamsi do remízů a to byl signál abychom se schovali. Bratr Josef nemá u sebe doklady. Utekl z rajchu a je nutné aby zmizel.
Rozhodnuto. Vzal rýč,něco k jídlu a rychle do starých hor. Mezi akátovým porostem je vysoká mez a rýč se již zarývá do země. bunkr je hotov. Podestýlka je starý kabát a drnem maskovaný kryt do vchodu jej uzavřel.
Hřmění letadel se zesiluje,ozval se výstřel a kryt z bunkru vyletěl do vzduchu. Tváří v tvář stojí bratr a ruský voják. Jsem Čech a utekl jsem z Rajchu. Zbraň nemám,řekl bratr. Byl to voják dobrý. Ochotně mu ukázal bezpečnou cestu do divák a u Bezděků našel dočasný domov.
Na nějaké rozmýšlení nebyl čas. Ve sklepích na svatojánku bylo ještě místo a v Novotném sklepě byl nám dočasně poskytnut “byt”. Pokrývky,duchny,peřiny jsme na rychlo sbalili,nějaké jídlo jsme vzali s sebou a ostatní cennější věci jsme již dříve v bedně zakopali do země. Ve sklepě na dřevěná prkna jsme vše uložili abychom tam přečkali plných 12 dní.
Palba zesiluje a němci staví ve vesnici své pozice. Lidská zvědavost však nezná mezí. Vždyť se žádnému nic ještě nestalo,ani na zdraví,ani na majetku. Letadla útočí na Brno a je vidět sloupy dýmu a ohně Sovětští vojáci přestřelují les štukyně a jsou zásahy granátů u Nikolčic. Objevil se prvý a v okamžiku druhý a další německé tank na cestě východně od od Nikolčic a již jej vidíme pod větřákem* nad vesnicí. Je sedm hodin ve4er a teplo. Většina obyvatel je mimo sklep a zvědavě pohlíží co se v dáli děje. V tom ozvali se rány v bezprostřední blízkosti. Mnozí z nás tlakem vzduchu padali na zem a po břiše doplazili jsme se do sklepů. Prvý zásah byl do mlatu rodičů Valíčkových a stržena střecha. Noc byla rušná a sklep se otřásal zásahy granátů v okolí a hukot letadel nedal nám spát. Ráno před pátou se nám ulevilo.
Rusi jsou zde!,ozvalo se. Každý kdo mohl vyběhl ze sklepa a rukou podáním vítal sovětské vojáky. Tito táhli vesnicí směrem k Borkovanům a na svatojánku se zakopali.
Konečně osvobozeni,bylo slyšet ze všech stran. Nikdo z nás však netušil že v “liškách”a v močilkách číhají němci. Následovala palba všech zbraní a před polednem jsme opět slyšeli rozkazy:ukažte že jste němci! je možno věřit? Jsou zde opět němci ?
Opravdu. Jeden,dva,deset. Mnoho se jich plazí po břiše kolem sklepů a občané,mnozí zahaleni do pokrývek třesou se hrůzou,co bude dál. Bojovalo se dům od domu,muž proti muži. Třikrát Rusi vytlačili a mnoho vojáků,hlavně sovětských přišlo o život. V Martnicích bylo ponecháno záměrně velké množství lihu,což se stalo osudným pro mnohé sovětské vojáky.
Boj o Šitbořice byl krutý a nelítostný. Zajaté sovětské vojáky němci postříleli pod hruškou na sokolském “placu” a pak je naházeli do plamenů blízkých,panských stodol.Zběsile pobíhající koně postříleli a vozy zničili granáty.
Ve čtvrtek 19.dubna pokračoval boj o Šitbořice a Nové Dvory. Útočící rojnice od Divák s podporou asi 30tanků vtrhli do místní části Němčiček. Nejprudší boje probíhaly na dolním konci obce a na výhoně. V dýmu požárů a hromadách trosek,krok za krokem obsadili Rusové většinu obce. Pouze na dolním konci přečkali němci ještě noc a ráno 20 dubna je rudá armáda vyhnala a tak dovršila osvobození obce. Padlo zde asi 85 sovětských vojáků,z nichž 56 je pohřbeno ve společném hrobě v Hustopečích.