LETOVICE 1924
Před oči
ma se mě objevila tabule a na ní napsáno:Antonín Vostal knihařství papírnictví a knihkupectví.
Obchod na mě příjemně zapůsobil. Všude čisto a obdivoval jsem šteláře a v nich tolik, v řadách uložených knih a školních potřeb. Při vstupu do dílny mě však zamrazilo. Byla velmi tmavá a sloužila zároveň co kuchyně. U stěny stál stroj u kterého byla postel na které jsem spával. Ve dne pak sloužila jako stůl,spárami zatékala voda dovnitř a dlouhonohý hmyz živil se mým tělem. V koutě stál druhý stůl,t.zv. pracovní a stroj který se musel pro nedostatek místa obcházet. Byl jsem přijat na celé zaopatření.Na práci jsem pomalu zvykal a hned prvý den jsem zažil malé překvapení. Byl jsem poslán na poštu. Tu se přibatolil jakýsi tlouštík,odstrčil mě od okénka,rozevřel jakousi kabelku a začal počítat balíčky. Nechtěl jsem věřit vlastním očím když jsem poznal že balíčky jsou peníze. Tolik peněz jsem v životě neviděl. Přinesl je továrník na porculánové zboží jehož tehdejší továrna za nádražím doposud poutá cestující vlakem svou malovanou fasádou na celém objektu. Dobře to se mnou začínalo. Viděl jsem totiž samé peníze.
Za několik dní viděl jsem opět hodně peněz. Seděl jsem a rozebíral jakousi knížku a tu z ní cosi vypadlo. Byl jsem překvapen když jsem poznal že je to spořitelní knížka na jméno jednoho učitele znějící na obnos více jak jednoho tisíce korun. Pane mistr,to jsem našel v této knížce,řekl jsem. Na četnické stanici majiteli peníze za odměnu byly mu vráceny.
Za nedlouho jsem na polepšenou dostal peníze z domu.