Budu knihařem

Pokud se vám příspěvek líbí, můžete sdílet 🙂

Vychknihaodil jsem školu roku 1924. Od chleba promaštěný ruksak jsem pověsil na hřebík,se sešitů jsem nadělal střílačky a školní správu jsem si schoval na památku. Čím se budu učit,to jsem již měl promyšlené. Rád jsem měl knížky a doma jsem je kvašeným nátěstkem z chlebové díže zalepával. To však k ničemu nevedlo. Chtěl jsem se knihařině vyučit a pak vydělávat velké peníze na zakoupení jízdního kola,hodinek a tahací harmoniky.

Na požádání české rady živnostenské bylo mě ohlášeno že na knihařství příjme hocha Antonín Vostal z Letovic. Ohlásil jsem se a čekal až se ozve trubka listonoše a předá mě netrpělivě očekávaný dopis od mistra. Ruce se mě třásly při čtení,ne strachy ale nedočkavostí. Odpověď zněla:Přijeďte!
Za dva dny jsem byl přichystán k odjezdu. Peníze a deku jsem měl svázané provázkem do uzlíku,dlouhý,po starším bratru zděděný zimní kabát sahal mě po kotníky a zdobil moji postavu. Slavný to byl den mého odjezdu. Polní práce byla odložena a my dva,s bratrem který mě doprovázel sedáme na vůz. Koně vesele běží a vezou nás do Sokolnic k vlaku a pak dále do Letovic vlakem.
Jsme již na místě. Úzkým chodníčkem kráčíme kolem řeky Svitavy. Již na strmém kopečku vidíme Letovický zámek a ocitáme se u viaduktu po kterém uhání rychlík do Prahy. Ještě několik kroků a jsme u cíle.

knihařství příjme hocha:

prijmu_hocha_miniatura

Facebook Comments
Příspěvek byl publikován v rubrice Z kroniky mistra knihaře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *