Když Rusové ovládli obec nebylo ještě radno vydat se na procházku. Starost o vše živé co jsme doma zanechali mě donutila abych se šel podívat domů.
Běžím po horním řádku a vidím dohořívající domy a volně pobíhající dobytek vyplašený z bombardovaných chlévů. Jsem na místě. Všechny ploty povalené a náš dům nepoznávám. Chlév je rozbořen a v jeho troskách leží zavalené kozy a klece králíků. Půlka střechy stržena a vchod do sklepa ve kterém jsme měli v úmyslu nocovat je zatarasen rumiskem,chlév sousedův je úplně demolován a v něm jsou zasypané dvě krávy. Slepice a králíci leželi rozbiti v rumišti a někteří běhali po dvoře. Všechna okna byla rozbita a sklo vysipané. Porozbíjená krytina střechy,cihle,hrnce,kosti smíšené s vnitřnostmi zabitých slepic,to vše zaplňovalo malý prostor dvora který ukazoval co je válka.
Běžím zpět do krytu,v okamžiku však dle vzoru vojáků padám na břicho podél zdi a čekám až přelétnou nepřátelská letadla. Vstanu a znovu běžím do bezpečí. Manželka mě již očekává a na její otázku jak to doma vypadá,dostala odpověď : Dojit koze již nemusíme. A bylo mě porozuměno.