Spiritista

Pokud se vám příspěvek líbí, můžete sdílet 🙂

Mistr pspiritistaěstoval zajímavou „vědu“ spiritismus a jeho manželka byla médium. Tuto „vědu“ brali docela vážně,spiritista věří tomu že když někdo zemře tak se jeho duše vtělí do jiného člověka který opět žije třeba i v daleké cizině.
Ve větším městě se narodilo děcko .Když bylo ještě malé,znalo v tomto městě každé místo a každo
u ulici jako domorodý občan. Tento případ nám spiritista vysvětlí následovně. Toto děvče v minulém životě bydlelo v daleké zemi a opět se v tomto městě narodilo. Proto prý tak všechno dobře zná. Na tyto sedánky do jejich rodiny chodilo více lidí a mezi nimi i dva učitelé. Heslo tohoto sboru bylo:nevěř ničemu čemu nerozumíš,nezavrhuj však to,co jsi neprozkoumal. Sedánka začínala vždy obvyklým způsobem. Přítomní si vždy posedali kolem stolu,modlili se svoje motlitby a zpívali spiritistické písně. Např. Bolí,bolí hlava moje bolí bolí hlava moje,těžkými hříchy těžkými hříchy zatížená atd.

Během této ceremonie dostalo se médium do transu. Oči se jí nápadně zakalily a při tom se dívala do prázdna,až usnula,toto usínání bylo někdy doprovázeno hysterickým křikem a gestem. Následovaly otázky aby se duch představil,kdo je kde bydlí. Někdy odpovídala souvisle a někdy tak že s toho nedalo nic kloudného usoudit. Jednou se objevil duch kterého se mistr otázal aby mu řekl něco bližšího o jeho minulém životě,dostal tuto odpověď: Byl jsi dozorce v žaláři a klíč kterým jsi zamykal kobky žaláře dosud existuje. Neřekl však kde tento klíč se nachází,na nepřesné odpovědi média přítomni hosté jsou přesvědčeni že médium není ještě duševně tak vyspělé,jak by mělo být.

Mistr byl člověk dobrý a v novém domově jsem byl cenným členem rodiny. Na jídle bylo mě přáno jako všem domácím. Nejstarší dcera byla jako prodavačka v obchodě a syn po vyučení knihařem zaměstnán byl v Praze. Na jeho místo jsem byl povolán jako učeň. Práce nebylo mnoho ale to stačilo k obživě. Chodil jsem sám nebo i s mistrem pro práci hlavně do škol a úřadů,i do vzdálenějších obcí. Práce mě zajímala a mistr si mě pochvaloval. Každodenní prácí na víc bylo řezání tabáku do fajfky a její čištění. Když odcházel mistr z domu,nechával si vždy na svém zevnějšku záležet. Před odchode vždy zvolal: Iljo – krogn,náprsenku ! Ilja už běžel a ze „šifonéra“ nesl žádané .Když jsem mu krogn a náprsenku připomínal,stále s sebou cloumal vrtěl hlavou a já jenom v duchu říkal:Hňupe,vždyť-klidně stůj. Byl také náruživý kuřák a vždy dlouho do noci studoval spiritismus při pokuřování z faječky. Před postelí ležela odborně vyčiněná psí kůže z bývalého mistrova miláčka. Ocas je rozježený,uši bezvadně rozloženy a umělé oči čuměli na něho. Čtení mistra asi unavilo že při čtení usnul aniž by zpozoroval že mu faječka z úst vypadla a z milého psíka se valí kouř. Probudil se až na zavolání dcery,která včas oheň uhasila. Vypálená část „rohožky“ však zůstala.
Bylo to v pravé ráno když k nám přišla „milá“ paní Turečková. Byla to obstarožní svobodná žena vysoké postavy bez jedné ruky. Doma jí říkali milá. Byla dobrou zákaznicí. Měla velikou černou skříň naplněnou dobovými časopisy. vedle ní stála veliká aloe a na stojánku sova,chodila pravidelně na duchovní sedánky a vždy v proutěné kabelce přinesla čerstvé rohlíky a v té době ještě vzácnou čokoládu. Měla ráda vše nadpřirozené. Říkala že má v pokoji čistou,jednobarevnou stěnu. Ve dne nic na ní nepozoruje. V noci však když zažehne petrolejku,objeví se vždy na jiném místě hluboká trhlina,která se podobá čemusi jako rakev,toto „znamení“ považuje jako předzvěst něčeho neobyčejného a nabádá ji ke konání dobra.

Velmi se mě líbilo počínání mistra při začátku nového školního roku když byla sezóna k nákupu školních knih,učebnic a psacích potřeb. Konkurence byla veliká a ku přitáhnutí nových zákazníků z řad školáků vyžadovala reklamu a tuto si mistr vymyslel důkladně. Z lepenky jsme řezali,lepili vytloukali domečky,jeskyňky,komíny a dokonce i malý kolotoč. Nač to vše bude,to jeho manželka nesměla vědět. To by nedovolila. Sklenář pak zhotovil skleněnou bednu a vše do ní vloženo. Teď bylo potřeba vše oživit. Ráno ku hrůze manželky objevily se uvnitř dvě bílé myšky. Čilé byly až,až ale jen k večeru kdy před výkladní skříní objevil se zástup školáků i dospělých a obdivovali se této veselé podívané. Myšky skákaly běhaly,prolézaly komíny a kolotoč se k veselí diváků točil až do pozdního večera. Mistr i ostatní domácí byli spokojeni a dobrý výsledek v obchodě se projevil. Za pár dní se myší rodina o tři novorozené zvětšila a mléko se jim znelíbilo. Žraly domky komíny a bezmála by sežraly i skleněný palác. Myšky se osvědčily znamenitě ale již je žádný neuviděl.

Štěstí se však v této rodině neuhostilo. S panem domácím který měl v domě větší závod na výrobu obuvi měli hotové peklo. Potřeboval místnosti na rozšíření provozovny a proto dal mistrovi výpověď z domu. Nastalo odvolání a soudy. Tohoto času se regulovala Svitava a za nedodržení bezpečnostního opatření došlo k úrazu mistrové která v řece máchala prádlo. Firmu mistr žaloval ale neuspěl. Prosoudil,zadlužil se,práce v té době ubývalo a situace stala se nesnesitelnou když přišlo vyrovnání. V dražbě prodali mu vše. Zboží v obchodě,materiál i stroje. Tyto odkoupil občan z rodiny a pak je dostal zpět. Tento neutěšený stav však snášel jako věřící spiritista celkem klidně neboť věřil a považoval to za osud který musel s celou rodinou snášet.
A co teď ?
Obrátil se na svoje „bratry“ spiritisty do Radvanic kde tento sbor „kvetl“ ve svém vlastním domě aby mu v této svízelné situaci pomohli. A také že pomohli. Poradili mu že město Brezno potřebuje knihaře. Vše bylo dojednáno a stěhovali jsme se.

Facebook Comments
Příspěvek byl publikován v rubrice Z kroniky mistra knihaře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *