Brezno 1927

Pokud se vám příspěvek líbí, můžete sdílet 🙂

Vše pro nás bylo přichystáno. Celý neobydlený dům se čtyřmi místnostmi,na dvoře dvě pyramidy starých šiBreznondelů na pálení a hromada uhlí. Při setkání byla celá rodina přivítána,pohoštěna a za pár dní příjata do sboru spiritistů. Bylo to podivné jak úplně cizí a neznámí lidé byli přijati,tolik pozornosti bylo nám věnováno a taková pomoc poskytnuta.Toto rázovité město bodrých Slováků na mne příjemně zapůsobilo. Byli zde dobří lidé a nepoznali jsme že by se na nás Moraváky dívali přes „prsty“. V Té době nebyl tam průmysl jako dnes a selské baráky nacházeli se i na hlavních ulicích ze kterých brzo ráno vyháněli statné krávy a zvonce které měly pod krkem bylo slyšet do dálky. V širokém okolí rozkládali se louky vroubené rozsáhlými lesy a na loukách pásli se stáda ovcí. Na salaších se vyráběl chutný ovčí sýr,oštěpky,parenice a žinčice která se k pití podávala ve zvláštních pohárech „korbelí“. krásné podhůří nízkých Tater jsme využívali k výletům až pěšky na vrchol Djumbieru 2045 m vysokého. Na hoře byla tehdy jen malá dřevěná chata na které jsme asi s patnácti turisty přenocovali a pak ráno pozorovali východ slunce.
Knihařskou práci jsme vozili z okolních i velmi vzdálených vesnic,hlavně z úřadů. V této době bylo mě 19 roků a syn mistrův Jara se u otce doučil. Pohled do světa mě přitahoval a zatoužil jsem po změně místa. Dostal jsem svůj týdenní plat 30 kč ,mistrovi jsem za tříletou učební dobu poděkoval a jel jsem na krátký čas domů.

tovarysminiatura

vyucny_miniatura

 

Facebook Comments
Příspěvek byl publikován v rubrice Z kroniky mistra knihaře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *