Začínám doma

Pokud se vám příspěvek líbí, můžete sdílet 🙂

1932náhled_otevreni_dilny
Přišel jsem domů. Rodný dům patřil nejstaršímu bratru který byl ženatí a bydlel v domě své manželky,maminka která žila sama mě uvítala a byli jsme spokojeni.
Kuchyň nám sloužila zároveň jako dílna. Jedna postel,dva stole,kachlová kamna a celé zařízení dílny. To vše bylo vtěsnáno do jedné místnosti kterou večer,v tmavých zimních dnech osvětlovaly dvě petrolejové lampy. V takovém prostředí jsem provozoval svou živnost a navíc ve volném čase jsem mamince pomáhal při polních pracích.

Za ušetřené peníze se mě podařilo v Litovli koupit dva starší stroje a další příslušenství jsem pomalu doplňoval.
V té době mě k živnosti scházely ještě dvě na pohled nepatrné ale velmi důležité věci. Bylo to ze začátku od švagra vypůjčené jízdní kolo a tak zvaný ruksak na záda. I to se stalo. Později jsem si koupil kolo starší a na něj sem připevnil dřevěnou bedničku.
Následovalo ohlášení živnosti a na lípě u kostela se objevil plakát: Oznamuji že provozuji živnost knihařskou.

Z počátku měl jsem práci z místních knihoven a z obecních úřadů a far.později jsem však musel použít jízdní kolo a vyjet si do okolních i vzdálenějších obcí. V Kloboukách jsem měl konkurenta který si svůj hlavně východní obvod hlídal. Dům od domu bouchal jsem do dveří a po otevření vždy stejná otázka: Tetičko jsem knihař ze Šitbořic. Máte kancionálek nebo jiné knihy na vázání? Tázaný nejprve se ptal:No mám,ale co to bude stát? Někdy jsem přivezl bedničku plnou,jindy zase prázdnou.
Půl týdne jsem jezdil v létě i v zimě v blátě i ve sněhu. Bláto se mi nemilosrdně tlačilo do šněrovacích střevíců a stěžovalo jízdu. Práce se mi těžko scházela ale na ty tři dny v týdnu jsem vždy pracoval a šetřil jsem.
Jednoho dne,bylo to v roce 1935 jsem zaslechl že se prodá domek,který jsem s finančním přispěním své matky koupil za 12500 kčs. Domek si i následujících letech vyžádal generální opravu včetně nové střechy.
Léta doprovázená starostmi i radostmi běžela dále a Vimperský kalendář které jsem tehdy prodával ukazoval rok 1937 a mě bylo právě 28 roků.                                                                Čas kdy Nový rok nastoupil vládu je dobou veselic,plesů a konečně přišli ostatky. To byla příležitost poohlédnout se po děvčatech která se vesele bavila. Dnes jsem nejvíc tančil s Marií Valíčkovou. Slovo dalo slovo a na druhý den jsem přišel za Marií na rohlíky a večer na besedu.Dlouho jsme na svatbu nečekali.
V listopadu byla svatba.

Facebook Comments
Příspěvek byl publikován v rubrice Z kroniky mistra knihaře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *