Samostatní

Pokud se vám příspěvek líbí, můžete sdílet 🙂

polarni_zareV červnu roku 1938 jsme se nastěhovali do nového. Ještě před opravou byli jsme bohatší o šest měřic pole,jednu jalovici kterou si přivedla manželka. Tato však ve chlévě neměla dostatek místa,tak jsme ji prodali a za utržené peníze jsem koupil toužebně žádanou zlatičku. Dále to byla koza,prasátko a po dvoře pobíhalo hejno slepic. Toto hospodářství však až do pozdějších let bylo druhořadým zaměstnáním více pro starost než k užitku. Mnoho let jsme měli pole pronajaté až do utvoření JZD v roce 1951. Do této doby nám vypomáhali při práci na poli členové naši rodiny. V počátku bylo naše domácí zařízení skromné. Jedna postel,dvě štokrlata,stolička,malá skříňka na nádobí a do chvíle nežli nám stolař zhotovil stůl. Obědvali jsme s talířů které jsme měli položené na okně,nebo na sporáku s kachlovými kamny na kterých Klidně seděl z téhož materiálu vypálený beránek který kontroloval naše počínání,jestli se nehádáme a jak opatrujeme naši novorozenou dcerušku Marii narozenou 25.10.1938.

Zvláštní přírodní úkaz se objevil 26.1.1938

Byla to polární záře,která jako by věštila blížící se katastrofu druhé světové války.
Na severní straně oblohy se ukázala rudá záře která se měnila v ohnivé jazyky a sahala vysoko nad obzor. Bylo to večer při setmění a lidé se ustrašeně dívali na tento podivný zjev,podobající se vzdálenému požáru.
V květnu jsme něco na dvoře stavěli a přitom jsme byli stále občany zneklidňováni zprávami o válce. Pevná vůle však nás donutila že jsme klidně práci dokončili.
V září byla všeobecná mobilizace a chmurné očekávání příštích událostí. 30 září naše vláda odstoupila.
Hranice ČSR oklestěny a armáda demobilizovala.

Facebook Comments
Příspěvek byl publikován v rubrice Z kroniky mistra knihaře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *