Vkládám nějaké fotky z oslav 750. výročí založení obce šitbořice které se konaly 25.6.2005
Počasí Šitbořice
Stavba komína
Nejnovější komentáře
Archivy
Rubriky
Základní informace
Vkládám nějaké fotky z oslav 750. výročí založení obce šitbořice které se konaly 25.6.2005
LETOVICE 1924
Před očima se mě objevila tabule a na ní napsáno:Antonín Vostal knihařství papírnictví a knihkupectví.
Obchod na mě příjemně zapůsobil. Všude čisto a obdivoval jsem šteláře a v nich tolik, v řadách uložených knih a školních potřeb. Při vstupu do dílny mě však zamrazilo. Byla velmi tmavá a sloužila zároveň co kuchyně. U stěny stál stroj u kterého byla postel na které jsem spával. Ve dne pak sloužila jako stůl,spárami zatékala voda dovnitř a dlouhonohý hmyz živil se mým tělem. V koutě stál druhý stůl,t.zv. pracovní a stroj který se musel pro nedostatek místa obcházet. Byl jsem přijat na celé zaopatření. Celý příspěvek
Vychodil jsem školu roku 1924. Od chleba promaštěný ruksak jsem pověsil na hřebík,se sešitů jsem nadělal střílačky a školní správu jsem si schoval na památku. Čím se budu učit,to jsem již měl promyšlené. Rád jsem měl knížky a doma jsem je kvašeným nátěstkem z chlebové díže zalepával. To však k ničemu nevedlo. Chtěl jsem se knihařině vyučit a pak vydělávat velké peníze na zakoupení jízdního kola,hodinek a tahací harmoniky. Celý příspěvek
Psal se rok 1915,svátek pro školáky. Také já jsem se ho dočkal. Maminka již dávno před tím šetřila peníze na nové oblečení. Radost moje byla veliká když jsem si zkoušel nové “gatě” s kšandami,k
ošili bez límečku a krátkou kacabajku,šněrovací střevíce,ty snad byli po starším bratrovi šetřilo se. Poslední noc se mě zdála strašně dlouhá a ponocného jsem každou hodinu slyšel odpískávat. Bylo šest a již jsem byl na nohou. I pomodlit po spaní jsem zapomněl a snídaně mě jaksi nechutnala. Je půl osmé a kamarád se objevil mezi vraty. Maminka zamávala a pejsek se za námi nechápavě díval kam jdeme. Celý příspěvek
Paní Zvonečková nám namalovalo nádherný portrét naší Markétky. Takhle se na nás Markétka bude pořád usmívat :).
Psal se rok 1914 kdy vypukla první světová válka a tři bratři narukovali. O jeden rok později r.1915 vzala mě maminka za ruku a vedla mě poprvé do školy. Starší bratr Josef šel do učení a Bohumil – Dolfin – tak jsme mu říkali,ovládl hospodářství. Bylo mu sedmnáct. Práce v hospodářství bylo nad hlavu a situace se ještě zhoršila tím,když tatínek který byl tehdy již delší dobu nemocen roku 1917 zemřel ve věku 50 let. Tehdy mě bylo 8 roků. Celý příspěvek
Tragickým způsobem zemřel můj pradědeček Jan Fiala.Toho času byl dědeček Matouš ještě malý chlapec.Bylo to za časů kdy sedláci svoje přebytky obilí vozili na trh do Brna. Obilí jistě nebylo mnoho,ale přesto se těšil na tržbu i pradědeček Jan,otec dědečka Matouše. Vůz byl připraven a pytle obilí naloženy. Na tento den těšil se i malý Matoušek,koně byly zapřažení a s obdivem pohlížel na ně jak jsou krásné,hřívu jak mají načesanou a čekají na povel který znamená odjezd.
Celý příspěvek
Jak se u nás žilo
Na přelomu 19 – 20 století
I když naši rodiče měli větší hospodářství t.j. 19ha, bylo stísněno v malém prostoru a měli se co ohánět aby uživili osm dětí.Tři jsme šli do učení a ostatní hospodařili doma. Celý příspěvek
Prováděli jsme různé taškařiny,chodili jsme na chůdách,po rukách a kdo nejdále ten vyhrává.Z jara jsme otloukali píšťaly a pak pískali jeden druhému do uší. Celý příspěvek